Diagnostika epilepsie je dlouhodobější záležitost, lékař si musí mít naprostou jistotu, že se o ni skutečně jedná. I když vás potká generalizovaný epileptický záchvat s křečemi, nemusí to automaticky znamenat, že jí musíte trpět. Neurolog k vyšetření potřebuje znát přesný průběh záchvatu, kdy se objevil poprvé, co mu předcházelo, jak dlouho trval a popřípadě jak často se opakují a zda se již v rodině objevilo nějaké neurologické onemocnění.
Poté následuje standardní vyšetření s odběrem krve a základní vyšetření pomocí EEG. Elektroencefalografické vyšetření mapuje elektrikou aktivitu mozku pomocí elektrod či zvláštní čepice. To je povětšinou následované vyšetřením mozku počítačovou tomografií a zpravidla se provádí i nukleární magnetická rezonance. Na základě výsledků je rozhodnuto, zda bude u pacienta provedeno další vyšetření ve specializovaných epileptických centrech, kde je např. dlouhodobě měřena aktivita mozku pomocí EEG a vše je bedlivě monitorováno.
Byl-li stav bezvědomí velice krátký, lze pomocí vyšetření srdce na EKG zjistit, jestli za stav nemohla náhlá srdeční slabost. Epileptický záchvat prožilo přibližně 4% populace, avšak mnohdy se jednalo pouze o jediný záchvat a samotná epilepsie je diagnostikována cca u jednoho procenta populace. Proto mnohdy trvá týdny i měsíce, než lze nevyvratitelně za příčinu určit aktivitu v mozku. Léčba je nasazena až v případě, že dochází k opakování záchvatů, neboť v případě ojedinělého se nemusí jednat vůbec o epilepsii, nýbrž třeba o nával paniky, migrénu či již zmiňovaný srdeční záchvat.